Etická výchova

Etická výchova

Náš projekt Podpora implementace etické výchovy byl na naší škole finančně podpořen z grantu MŠMT. V rámci projektu jsou všichni pedagogičtí pracovníci proškoleni v oblasti Etické výchovy. V novém školním roce bude v rámci nového ŠVP probíhat výuka Etické výchovy na obou stupních školy.

Co člověk prožije na vlastní kůži, to si nejvíce zapamatuje, to ho nejvíce ovlivní a obohatí.

V současnosti se velmi hovoří o globálních problémech, které ohrožují člověka především v jeho fyzické existenci. Neméně závažné jsou etické a výchovné problémy, které ohrožují člověka v jeho duchovní existenci. Jedním ze způsobů, jak morálně odpovídat na potřeby současného světa, je projekt etické výchovy. Od letošního školního roku zařazujeme etickou výchovu v rámci Osobnostní výchovy do výuky na 2. stupni, na 1. stupni bude etická výchova vyučována průřezově. Zde je malý vhled do toho, oč se budeme v etické výchově snažit:

Projekt etické výchovy

Etická výchova je postavena na prožitkové pedagogice, vede k vytváření osobních postojů a hodnot formou vlastního žákova prožitku. Její program je zaměřen k jedinému výchovnému cíli spočívajícímu v prosociálním chování žáků, chování, které podporuje dialog, nezištnou spolupráci ve skupině, vede k přesahu mimo hranice kolektivu – ke komplexní prosociálnosti. Cílem je nejen základní orientace v mravních hodnotách, ale i vytvoření vlastního hodnotového systému žáka, který se stává posilou a základem zralé osobnosti, která dokáže realizovat poznané dobro bez nároku na odměnu a ocenění ostatních.

Úzce tedy souvisí se zlatým pravidlem mravnosti: „Co (ne)chceš, aby dělali tobě, také (ne)dělej.“

Program etické výchovy

probíhá v rámci postupného osvojování jednotlivých sociálních dovedností:

1. Komunikace

Na tomto stupni se žáci seznamují s verbální i neverbální formou komunikace a učí se ji správně užívat s cílem vytvořit pomocí ní prosociální vztah. Při aplikaci etické výchovy zjišťujeme, že žáci mají problémy při aktivním naslouchání a při vedení dialogu.

2. Důstojnost lidské osoby, úcta k sobě

V této kapitole se žáci učí zdravému sebeocenění, které by mělo vyrůstat z vědomí důstojnosti každého člověka. Sebehodnocení musí být přiměřené, nesmí se jednat ani o sebepodceňování ani o sebepřeceňování. Sebehodnocení u mladých lidí je ve velké míře závislé na způsobu, jakým je hodnotí jejich okolí, proto je do programu zařazeno několik aktivit, které žákovi dávají možnost registrovat pravdivé pozitivní hodnocení od svého okolí.

3. Pozitivní hodnocení druhých

Toto téma velmi úzce souvisí s předcházející sociální dovedností. Bez pozitivního hodnocení sebe si nemůže žák osvojit přiměřené hodnocení jiných lidí. Hlavním cílem této kapitoly je rozvoj pozitivního hodnocení druhých lidí v běžných i ztížených podmínkách a pozitivní hodnocení situací a událostí.

4. Tvořivost a iniciativa

Během života se člověk dostává do mnoha situací, ve kterých musí rychle zareagovat na vzniklý problém. Tento stupeň etické výchovy se proto snaží rozvíjet tvořivé myšlení člověka a učí ho tuto tvořivost uplatňovat v mezilidských vztazích.

5. Vzájemné vyjádření citů

Schopnost dobře vyjádřit své city je jedním ze základních předpokladů pro rozvoj sociálních dovedností empatie a přátelství. Na tomto stupni se žáci učí vyjádřit své city, identifikovat se s nimi, ovládat je a usměrňovat.

6. Empatie

Na této úrovni se žáci učí pochopit podstatu a význam empatie pro každodenní život. Hlavním úkolem této kapitoly je naučit žáky vžít se do citů a postojů druhých a následně i do jejich celkové situace.

7. Asertivita

Hlavním cílem této kapitoly je porovnání pasivního, asertivního a agresivního chování, seznámení s asertivními právy a asertivními technikami a jejich nácvik v prostředí třídy a následně i v reálném životě.

8. Reálné a zobrazené vzory

V dnešní době žáci prožívají hodnotové zmatení díky nevhodným vzorům. Hlavním cílem této kapitoly je vychovávat ze žáků kritické diváky ve vztahu k médiím a podporovat pozitivní působení médií. Je ovšem rovněž nutné nabídnout žákům reálné a zobrazené pozitivní vzory a ukázat jim, že i oni mohou pro druhé vystupovat jako pozitivní vzory.

9. Pomoc, přátelství, spolupráce

Pro tyto sociální dovednosti je nejprve potřeba nadchnout. Potom můžeme rozvíjet ochotu a schopnost spolupracovat. Po rozvoji tohoto cíle můžeme následně působit na osvojení prosociálního chování ve všeobecnosti, tzn., pokoušíme se u žáků rozvíjet konkrétní prosociální dovednosti dávání, pomoc, dělení se a přátelství. Posledním cílem tohoto oddílu je rozvoj prosociálního chování ve ztížených podmínkách.

10. Komplexní prosociálnost

Pokud chceme u žáků a studentů rozvíjet komplexní prosociálnost, musíme nejprve žáky naučit vnímat otázky sociální etiky a konkrétní příklady komplexní prosociálnosti. Tento faktor především předpokládá, že pedagog bude pracovat na rozvíjení porozumění ve vztahu k etnickým skupinám a národnostním menšinám. Teorie by ovšem nic neznamenala bez praxe, proto program etické výchovy počítá s aktivní účastí studentů a žáků na prosociálních akcích nevládních organizací, obcí nebo měst.

Vyučovací proces

Cílem metod a prostředků používaných v etické výchově není jen informovat žáka, ale umožnit mu, aby si vytvořil na dané téma vlastní názor a osvojil si přiměřené postoje a chování. K tomuto cíli vedeme hodiny etické výchovy optimálním uspořádáním, a to do těchto čtyř fází:

1.  Senzibilizace – cílem je pochopit určitou skutečnost, význam a smysl tématu, o kterém se hovoří. Zahrnuje poznávání i emocionální zcitlivění, pochopení a emocionální ztotožnění se s představovanou hodnotou, tématem. Mezi typické formy práce na tomto stupni patří například pozorování, psychohry, prezentace pozitivních vzorů chování. U malých dětí se osvědčily hry a pohádky.

2.  Hodnotová reflexe – je snaha o pochopení teoretických nebo prožitkových základů a motivů a vede k zdůvodnění nebo zevšeobecnění. Hodnotovou reflexi nelze oddělit od senzibilizace, přičemž senzibilizace je bez hodnotové reflexe bezcenná. Typickými formami práce jsou dialog, hodnocení, chvíle ticha.

3.  Nácvik ve třídě – zahrnuje experimentování s určitým druhem chování, vyzkoušení a nácvik způsobilostí, hraní rolí, scénky, slohové práce, interview se skutečnými nebo fiktivními osobami. Vychovatel dá žákovi zpětnou vazbu, která je důležitým prvkem tohoto kroku. Má posilovat správné provádění aktivit, např. vyzdvižením sebemenšího pokroku. Provede-li žák danou aktivitu nesprávně, je na to upozorněn nepřímo, například zopakováním instrukce.

4.  Reálná zkušenost (zevšeobecnění a přenos do života) – může být charakterizována jako zaměření pozornosti žáka na aplikaci osvojené látky v reálném životě. Tomuto účelu slouží záznamy pozorování chování lidí, vedení deníku o zkušenostech s aplikací osvojených způsobilostí, výstřižky z časopisů a novin týkající se daného tématu, rozhovory v rodině na dané téma atd.

 

Každý pedagog dětem předává nejen potřebné informace z oblasti matematiky, jazyků, přírodovědy…, ale svým postojem, názory a přístupem k různým životním situacím vytváří u dětí představu určitého chování. Každý den přináší spoustu příležitostí, kdy je třeba, aby učitel zasáhl. Povzbudil, motivoval, vybízel, korigoval, vysvětloval, napomenul…. A to takovým způsobem, který děti rády přijmou, a zůstane v nich celý život.

Jednou z cest jak toho dosáhnout, je začlenění etické výchovy do vyučování.

www.etickavychova.cz

text ke stažení

EtV 1. třída – náhled hodiny

EtV 7. třída – náhled hodiny

 

A na závěr pár videoukázek používaných v etické výchově: